Stránka 1 z 1

Anketa - tradiční církevní pohřeb

PříspěvekNapsal: pon 03. led 2011 21:51:15
od emtee_cz
Důstojně se s člověkem rozloučit patřilo vždy k základním krokům lidskosti a kultuře každé společnosti.
Když někdo v okolí zemře, nabídněte mu tuto službu.Je jedno, zda byl či nebyl, zemřelý v husitské církvi.
Poslední, důstojnou službu lásky rádi prokážeme komukoliv.

Re: Anketa - tradiční církevní pohřeb

PříspěvekNapsal: čtv 29. srp 2013 0:57:54
od TinaTina
Církevní či necírkevní, postupem času více a více tíhnu k názoru, že nějaký obřad by nebyl rozhodně od věci. Vyprovodit duši na druhý břeh, usnadnit jí cestu. Ideální by bylo, kdyby bylo na pohřbech veselo, jenže na to nejsme zvyklí a je to pro nás těžké, ne-li nepředstavitelné. Každopádně by ale bylo dobré pokusit se skutečně víc zaměřit na tu duši, jež odchází a být tam kvůli ní a dělat to pro ni, snažit se pomoci jí dostat se, kam má.

Poděkování faráři Martinovi

PříspěvekNapsal: ned 27. dub 2014 1:08:49
od Rodina M&S
Chtěl bych zde dodatečně ještě jednou, veřejně poděkovat panu faráři M. Kopeckému,
který doprovodil mého zesnulého tchána na jeho poslední cestě.
Přesto, že se tchán bohoslužeb ve svém životě často neúčastnil, vyjma svateb, křtin nebo pohřbů svých přátel z blízkého okolí,
v mládí v blízkosti katolické církve vyrůstal.
Ve zralém věku si pak ale oblíbil pana faráře Kopeckého a s nadšením (jako ZTP-vozíčkář) alespoň sledoval dění, právě na tomto Infoportálu.
Pravda, jako většina z nás lidí nevíme, který náš den je na světě poslední, ani tchán svůj pohřeb nijak předem naplánován, připraven nebo domluven neměl.

V běhu událostí, krátce po jeho úmrtí, hledala naše rodina místo pro důstojné rozloučení... Přesto, že první žádost byla směrována, logicky, ke katolickému faráři,
odpověď zněla, že v sobotu se pohřby nedělají !? Místní katolický kostel "cizímu" faráři prý také propůjčen být nemůže, ani za finanční dar (za pronájem).
Ano, v pořadí druhá žádost směřovala na faráře Martina. NIC NEBYLO PROBLÉMEM ! Pan farář vážil cestu na obřad z blanenska na bučovicko,
tedy asi 50 km, aby rozloučení mohlo proběhnout alespoň v městské obřadní síni.

Účast smutečních hostů byla početná, pana faráře většina lidí (z katolické obce) však neznala.
Později, se k naší rodině z okolí doneslo, jak důstojně a netradičně pohřeb v běžné obřadní síni proběhl a hodně zvídavých dotazů padlo,
kdo a odkud onen farář vlastně byl, kdyby náhodou bylo potřeba...

Považuji za důležité, na tomto místě napsat, jak zklamán by asi zesnulý tchán byl, přístupem katolické církve, ke které se jeho rodiče léta hlásili,
ale naopak, jaká škoda je, že již nemohl vidět, s jakou úctou a důstojností, jsme jej, hlavně díky panu faráři Kopeckému, mohli jinak
z obyčejné obřadní síně, na poslední cestu doprovodit...